Sv. Jan Damašský


Odpůrce islámu a obhájce obrazů



 Sv. Jan Damašský

Jan Damašský (lat.: Iohannes Damascenus; † 749).
Život a dílo tohoto světce spadá do prostředí a období šíření islámu, sekt a různého extremismu (obrazoborectví). Období sedmého a osmého století. Celý svůj život strávil v zemích Orientu na Blízkém východě; nejdříve v Damašku, hlavním městě umájjovského chalífátu, kde se narodil do vysoko postavené syrské křesťanské rodiny, poté v Palestině. Jan na umájjovském dvoře vstoupil do kontaktu s islámem, proti němuž se později ve svém díle vymezoval se zajímavými a inteligentními argumenty. Vzdal sa funkce vezíra a odešel uctít svatá místa v Palestině. Stal se mnichem v klášteře sv. Sávy (Mar Sabas) v údolí Kedrónu poblíž Jericha a o něco později přijal kněžské svěcení. Byl vzdělaným a učeným teologem a bývá i nazýván "Tomáš Akvinský křesťanského východu".


Malý výběr z jeho spisů:



Islám

Existuje rovněž náboženství Ismaelitů, které převládá ještě za našich dnů, svádí národy a ohlašuje příchod Antikrista. Svůj původ odvozuje (islám) do Ismaela, syna Abrahama a Agary. Proto jsou (muslimové/Arabové) nazýváni Agarény nebo Ismaelity, nazýváni jsou rovněž Saracény, což znamená oloupeni Sárou. Agar skutečně odpověděla andělovi: „Sára mě poslala pryč oloupenou.“

Mohamed poté, co se náhodou seznámil se Starým a Novým zákonem a, rovněž náhodou, patrně navštívil jednoho ariánského mnicha, založil svou vlastní herezi.


Koránská teologie

Opravdu, praví (korán), Slovo a Duch Boží vstoupili do Marie a zplodili Ježíše, který byl prorok a služebník Boží. Podle něj chtěli Židé bez ohledu na Zákon Ježíše ukřižovat a poté, co se ho zmocnili, ukřižovali jen jeho stín.

(Ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista patří mezi hlavní pilíře křesťanství. Je to přímo základ. Spočívá v tom vykupitelské dílo Spasitele, naše vykoupení, naše osvobození, naše víra. Bible: "A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra" (1Kor 14, 15). Muslimové toto ukřižování a zmrtvýchvstání nepochopili a začali to odmítat, že podle Mohamedova Písma - Koránu nebyl ani jen ukřižován.)


Kritika zjevení

(Mohamed) se chlubí, že mu bylo sesláno (Písmo) pocházející od Boha. My však pravíme: „Kdo dosvědčí, že mu Bůh dal Písmo, nebo kdo z proroků oznámil, že měl přijít takový prorok?“

Uvádíme je do rozpaků, když jim říkáme: „Mojžíš přijal Zákon na Sinaji před zraky všeho lidu, když se Bůh zjevil v mraku, ohni, temnotě a bouři a všichni proroci od Mojžíše jeden po druhém oznamovali, že přijde Kristus, že Kristus je Bůh a že Syn Boží přijde a přijme tělo, bude ukřižován, že zemře a vstane z mrtvých a že je to on, kdo bude soudit živé i mrtvé. A když pravíme: „Proč váš prorok nepřišel stejným způsobem a ostatní (proroci) o něm nepřinesli svědectví a proč Bůh, jenž dal Zákon Mojžíšovi před zraky všeho lidu na kouřící hoře, mu (Mohamedovi) nepředal ve vaší přítomnosti stejně tak Písmo, o němž mluvíte, aby tak upevnil vaši jistotu?“ odpovídají, že Bůh činí, co chce. „To víme sami dobře“, říkáme, „ale ptáme se vás, jak bylo zjeveno Písmo vašemu prorokovi.“ Odpovídají, že Písmo mu (Mohamedovi) bylo sesláno ve spánku.

Znovu se jich ptáme: „Protože vám ve vašem Písmu nařídil nedělat nic nebo nepřijímat nic bez svědků, proč jste mu neodpověděli: „Ty první dokaž pomocí svědků, že jsi prorok a že jsi vyslaný od Boha; a které Písmo svědčí ve tvůj prospěch.“ Zahanbeni mlčí. Právem jim říkáme: „Protože vám není dovoleno oženit se ani prodávat nebo získávat bez svědků, a protože bez svědka nepřipouštíte vlastnit ani jen osly nebo dobytek, ženíte se, získáváte majetek, osly a ostatní jen před svědky. Jen víru a Písmo jste tedy přijali bez svědka! Ten, kdo vám předal toto Písmo, nemá záruku od nikoho a není znám nikdo, kdo by dříve svědčil v jeho prospěch.“




Obvinění z přidružování

Nazývají nás „přidružovateli“, protože říkají, že k Bohu přidružujeme společníka, když říkáme, že Kristus je Boží Syn a Bůh. Říkáme jim: „To nám předali proroci a Písmo. Jak sami potvrzujete, přijímáte taky proroky. A jestliže neprávem říkáme, že Kristus je Syn Boží, jsou to proroci, kdo nás to naučil a předal nám to.“

Někteří z nich říkají, že jsme to připsali prorokům, když jsme je interpretovali alegorickým způsobem, a jiní říkají, že nás Židé z nenávisti svedli tím, že přisoudili tyto texty prorokům, aby nás zatratili. Znovu jim říkáme: „Vy, kteří říkáte, že Kristus je Slovo a Duch boží, proč nás haníte jako „přidružovatele“? Vždyť Slovo a Duch jsou přece neoddělitelné věci od toho, v němž se přirozeně nacházejí. Je-li tedy Kristus v Bohu jako Slovo Boží, pak je i on sám evidentně Bůh. Ale je-li Kristus mimo Boha, pak je podle vás Bůh bez Slova a bez Ducha. Tím, že se vyhýbáte tomu, abyste k Bohu někoho přidružovali, Boha mrzačíte. Pro vás by bylo opravdu lepší říkat, že Bůh má společníka, než ho mrzačit a připodobňovat ho ke kameni, dřevu nebo nějakému neživému předmětu.“ Tím, že nás nazýváte „přidružovateli“, lžete; my vás na oplátku nazýváme „těmi, kdo mrzačí“ Boha.“


Obvinění z idolatrie

 kríž Obviňují nás rovněž z idolatrie, protože se klaníme kříži, z něhož mají hrůzu. Říkáme jim tedy: „Proč se otíráte o černý ten kámen ve vaší Ka’bě a proč máte tak rádi kámen, že ho líbáte?“

(Ka’ba je svatyně na nádvoří Velké mešity v Mekce. Ve zdi Ka’by je zazděn černý kámen, kterého se muslimští poutníci dotýkají nebo ho líbají.)

Někteří z nich říkají, že na tomto kameni obcoval Abraham s Agarou, jiní zase říkají, že k němu Abraham přivázal velbloudici, když obětoval Izáka. Odpovídáme jim: „Podle Písma svatého tam byla hora porostlá keři a stromy; Abraham nasekal dříví pro zápalnou oběť a naložil ho na Izáka a osly nechal stát vzadu se služebníky. Proč takové nerozumnosti? V tomto okolí (tj. v okolí Mekky, pozn. překladatele) skutečně není dřevo pocházející z lesa a osli tudy neprojdou.“ Tehdy zakoušejí stud když říkají, že je to Abrahamův kámen. „Ať je to Abrahamův kámen, jak hloupě tvrdíte! Nestydíte se ho líbat jen proto, že na něm Abraham obcoval se ženou nebo proto, že k němu přivázal velbloudici, avšak nám vytýkáte, že se klaníme Kristovu kříži, který zničil moc démonů a ďáblova pokušení!“

Naopak se vypráví, že tento kámen je hlava Afrodity, před které se klaněli a kterou nazývaly Chabar. A ještě za našich dnů na něm ti, kteří se pozorně dívají, objeví stopu vyobrazení.


(...)


Použitý zdroj: Spisy svatého Jana Damašského, přeložil Miroslav Kudla podle vydání v edici "Sources chrétiennes" z roku 1992.




Reklama




Odmítání obrazů u některých zbloudilých křesťanů

Vím, že má naprostou pravdu ten, kdo řekl: Pán tvůj Bůh je jediný a Pánu svému Bohu se budeš klanět, jemu jedinému sloužit. Nebudeš mít jiné bohy, nezobrazíš si Boha napodobením ničeho, co je nahoře na nebi a dole na zemi ... A jakými ještě slovy v tomto smyslu Bůh dávno hovořil k našim otcům skrze proroky, ale na konci časů promluvil k nám ve svém jednorozeném Synu, skrze něhož stvořil věky. Vím také, že řekl: V tomto spočívá život věčný, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, jehož jsi poslal. Věřím v jednoho Boha, jediný počátek všeho, který sám je bez počátku, nestvořený, nepodléhající zkáze a nesmrtelný, věčný a neustálý, nepostižitelný, netělesný, neviditelný, nepopsatelný, nezobrazitelný, jedna podstata převyšující všechny ostatní, nejhlubší božství ve třech osobách [hypostazích]: Otci, Synu a Duchu svatém. Tomuto jedinému Bohu sloužím a pouze jemu vzdávám poctu klanění. Klaním se jednomu Bohu, jednomu božství. Ale sloužím také Trojici osob – Bohu Otci, vtělenému Bohu Synu a Bohu Duchu svatému – [zkrátka] jedinému Bohu. Neklaním se stvoření namísto Bohu, ale uctívám Tvůrce, který se stal stvořením na mé úrovni a bez jakéhokoli váhání a okolků sestoupil, aby oslavil mou přirozenost a přivedl mne ke společenství s božskou přirozeností. Spolu s vládcem a Bohem uctívám, abych tak řekl, nach těla, nikoli jako oděv ani jako čtvrtou osobu, chraň Bůh, ale jako to, v čem Bůh přebývá a s čím se nerozlučně spojil. Vždyť božství se nestalo podstatou těla, ale stejně jako se Slovo stalo tělem, aniž by se jakkoli změnilo, zůstalo tím, čím bylo, tak se i tělo stalo Slovem, aniž by cokoli ztrácelo na tom, co je, ale spíše se sjednotilo se Slovem podle podstaty. Nezobrazuji tedy neviditelné božství, ale viditelné tělo Boha. Není-li možné zachytit obrazem duši, tím spíše pak Boha, který působí, že duše je duchovní podstaty.

Avšak namítnou, že Bůh prý ústy zákonodárce Mojžíše řekl: Budeš se klanět Pánu, svému Bohu a jemu jedinému sloužit. Či nevytvoříš si nápodobu ničeho, co je na nebi a na zemi. Bratři, opravdu bloudí ti, kdo neznají Písmo – litera zabíjí, ale duch oživuje – ti, kdo neusilují o ducha skrytého za literou. Těm mohu poprávu říci: Ten, kdo vás toto naučil, ať vás naučí i to, co následuje. Pochop, že zákonodárce vykládá toto místo asi následovně: Bůh k vám promluvil zprostřed ohně, slyšeli jste zvuk jeho slov, ale neviděli jste žádnou podobu, jen hlas. A o něco dále praví: Střezte své duše, protože jste neviděli podobu v den, kdy k vám promluvil Pán na hoře Chorebu zprostřed ohně, nikdy tedy nejednejte proti zákonu a netvořte si zpodobení jako rytinu, jakýkoli obraz, zpodobení muže nebo ženy, pozemského živočicha, žádného okřídleného ptáka a tak dále. A krátce nato dodává: Nikdy nesmíš vzhlédnout k nebesům, aby ses při pohledu na slunce, měsíc, hvězdy a na veškerou krásu a řád oblohy neklaněl v pomatení těmto výtvorům a nesloužil jim.

Je z toho jasné, že existuje jediný záměr, totiž aby se nesloužilo stvoření místo Tvůrci a aby se úcta klaněním nevzdávala nikomu než samotnému Stvořiteli? Proto se všude spojuje úcta s klaněním. A zase namítnou: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Neučiníš si žádnou rytinu ani nápodobu, nebudeš se jim klanět ani sloužit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Nebo: Strhněte jejich oltáře a rozdrťte sochy, vytněte posvátné háje a spalte sochy jejich bůžků v ohni. Nebudete se klanět jinému bohu! A o něco dále: Nevytvoříš si … bůžky.

Což ti není zřejmé, že zakazuje tvorbu obrazů kvůli modloslužbě a proto, že není možné zobrazit Boha nezměrného, nepopsatelného, neviditelného? Říká: Neviděli jste jeho vzhled, podobně jako Pavel, když stanul uprostřed Areova pahorku, pravil: Jsme tedy pokolení patřící Bohu, nemůžeme se domnívat, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.

Tento Zákon byl dán Židům, protože měli sklon k modloslužbě, ale nám, řečeno ústy Teologa, kteří jsme daleci modlářského blouznění, se dostalo možnosti dosáhnout společenství s Bohem. My, kteří jsme poznali Boha, můžeme ho uctívat jako jediného, bylo nám dopřáno dojít plnosti poznání Boha a dosíci dokonalého lidství. My už nejsme postaveni níže než učitel, protože jsme překonali dětství a přijali jsme od Boha schopnost rozlišovat, víme, co je možné zobrazit, a co obraz nedokáže vystihnout.

Nespatřili jste jeho podobu, namítnou. Ó jaká moudrost zákonodárcova! Jak lze zobrazit neviditelné? Jak se načrtne bezrozměrné, neohraničené, co je bez velikosti?Jak se zahalí do vzhledu to, co nemá žádné vzezření? Jak se jen opíše barvami to, co je netělesné? Co se tedy naznačuje těmito tajuplnými výroky? Je zřejmé, že když se někdo netělesný stane kvůli tobě člověkem, můžeš si vytvořit obraz jeho lidské podoby. Když se neviditelný stane díky tělu viditelným, tehdy můžeš zachytit jeho zjevenou podobu. Jakmile netělesný, bez vzezření, nevystižitelný co do kvantity, kvality i velikosti, co do skvělosti své podstaty, jakmile ten, jenž existuje podle přirozenosti jako Bůh, vezme na sebe přirozenost služebníka, sníží se a vezme na sebe rozsah i vlastnosti, přijme tělesnou podobu, což ho nenamalujete na tabulky a nevystavíte ho k prohlížení tomu, kdo se chce dívat? Zobrazujte Kristův nevýslovný sestup z nebe, zrození z Panny, křest v Jordánu, proměnění na hoře Tábor, umučení, které je zdrojem naší nesmrtelnosti, jeho smrt, zázraky, známky jeho božské přirozenosti, které vykonával tělesnou mocí z popudu svého božství, spasitelný kříž, hrob, vzkříšení a nanebevstoupení; všechno opisuj jak slovem, tak barvami. Neboj se, neměj strach, znám rozdílnost přístupu ke klanění. Kdysi se Abraham poklonil synům Emmorovým, bezbožníkům, kteří byli nemocní neznalostí Boha, když koupil dvakrát větší jeskyni na hrob. Jakub vzdal úctu Ezauovi, svému bratru, egyptskému faraonovi, ale i nákončí hole, uctil je, ale neklaněl se jim. Jozue, syn Núnův, a Daniel vzdali úctu andělovi, ale neklaněli se mu. Je totiž zásadní rozdíl mezi úctou klaněním a úctou vzdávanou věcem či osobám na základě nějaké hodnosti.


(...)


Použitý zdroj: Řeči na obranu obrazů sv. Jana Damašského, přeložil Tomáš Mikulka, V edici "Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu“ nakladatelství Pavel Mervart, 2013.

jan-damassky.mysteria.cz
Svatý Jan Damašský (sv. Ján Damascénsky, Ján Damaský, Ján z Damasku, Ióannés Damaskénos, lat.: Iohannes Damascenus; * asi 650 - † 749)
Malý výběr z jeho spisů proti islámu a proti obrazoborectví



Reklama